Závěr

Šikanování, kyberšikana, mobbing a další negativní sociální jevy jsou velmi závažnou poruchou mezilidských vztahů, negativně ovlivňující všechny zúčastněné. Největší dopady mají samozřejmě na oběti tohoto agresivního jednání, nicméně negativně ovlivňují i aktivní aktéry, kteří berou tento způsob boje a prosazování svých zájmů za normální. Tyto jevy mají dopad i na zdánlivě nezúčastněné jedince, na nichž se nemůže neodrazit negativní atmosféra a celkový stres vyvolaný tímto jednáním. I tito nezúčastnění jedinci žijí v napětí a ve stresu z toho, že podobné jednání může postihnout i je samotné a že takové jednání je zcela běžné a normální. Negativní dopady pocítí rovněž i samotná organizace, v jejímž rámci k těmto jevům dochází.

4.3 Jaké jsou typické oběti mobbingu?

I když mobbing může postihnout kohokoli, lze u určitých jedinců předpovídat s velkou pravděpodobností, že se stanou oběťmi. Takové typické oběti jsou především lidé nějakým způsobem oslabení a potřební. Čili především lidé osamělí a lidé, kteří velmi své pracovní místo z existenčních důvodů potřebují. Takoví lidé se chovají bez patřičné sebedůvěry, čímž bezpečně přitáhnou pozornost agresorů.

1.      Mobbing

Mobbing je šikanování mezi dospělými lidmi na pracovištích.

Šikanování na pracovišti zdánlivě inteligentních a kultivovaných lidí - v kancelářích, v redakcích, ve zdravotnictví, ve školách - se označuje jako mobbing. Od běžného šikanování se odlišuje zejména vysokým stupněm psychologických a mizivým procentem fyzických útoků, vyšším podílem donášení nadřízeným a intrik, nižším fyzickým ohrožením, ale se stejnými psychologickými, psychosomatickými a sociálními následky a zejména vysokým stupněm existenčního ohrožení.

1.    Kyberšikana – nový fenomén skupinové dynamiky

S rozvojem moderní elektronické komunikace dostává šikana i nový rozměr. Dochází k jejímu přenesení na tato moderní komunikační média a tím se stává ještě nebezpečnější a zákeřnější. Zatímco v případě tradiční šikany se problém mnohdy řeší odchodem šikanovaného ze školy, kde je šikanován a k přestupu na jinou školu, v případě kyberšikany toto opatření ztrácí toto opatření svoji účinnost, neboť kyberprostor nezná hranice a šikanování může nerušeně pokračovat i bez přítomnosti oběti na její původní škole. Je zřejmé, že existence kyberšikany staví všechny zúčastněné, tj. oběti šikanování, jejich rodiče i pedagogy, do nové, obtížnější situace, s níž je ještě obtížnější se vypořádat.

Příběh Anny Halman

Příběh Anny Halman (21. června 1992 – 21. října 2006) je mimořádně tragický. Anna Halman byla studentkou gdaňského gymnázia č. 2 a podle svého okolí se jednalo o mimořádně citlivou a stydlivou dívku

3.3 Typologie obětí kyberšikany

Stejně jako existuje typická oběť klasické šikany, můžeme předpokládat, že se určitý typ dětí stane i obětí kyberšikany. Stejně jako v případě klasické šikany se jedná o citlivé, psychicky i fyzicky slabší nebo handicapované jedince, kteří mají neradi konflikty a liší se v určitém směru od svého okolí. Jedinci psychicky robustní a tvrdí snáší kyberšikanu podstatně lépe a navíc se ani nestávají tak často její obětí, jako právě jedinci citliví.

2.7 Šikanování učitelů žáky

Šikanovat nemusí jen žáci nebo studenti svého spolužáka. Stále častější jsou případy, kdy žáci šikanují učitele. Tento jev, dříve nemyslitelný, je způsobený jednak příliš liberální výchovou v rodinách, jednak poklesem autority učitelů v očích žáků a rovněž velmi nízkou prestiží učitelského povolání v očích společnosti. Zatímco dříve byly děti vychovávány až příliš přísně, dnes se trend naprosto obrátil a dětem se odmala, ve školách a velmi často i v rodinách, neustále zdůrazňují jejich práva, aniž by se kladl analogický důraz i na jejich povinnosti. Autorita učitelů v očích žáků je rovněž na téměř nulové úrovni. Učitel nemá vůči žákům prakticky žádné pravomoci. Nesmí je fyzicky trestat (to ostatně nesmí již od dob Rakouska Uherska, nicméně dříve se na nějaký ten pohlavek příliš nehledělo), nesmí jim ani nic ostře vytknout, aby nenarušil jejich psychickou pohodu a pokud využívá těch pravomocí, které mu zbyly, jako jsou zápisy do třídní knihy, nebo vyzkoušení u tabule, žák sám si často stěžuje na to, že si učitel na něj zasedl.

2.6 Zvládání šikany

Z výše uvedené teorie i příběhu Julie Moravcové vyplývá, že přestože se o šikaně hodně hovoří i píše, učitelé i vedení školy si s ní často neví rady, její existenci popírá a snaží se ji všemožně bagatelizovat. Je zřejmé, že abychom mohli šikanu alespoň částečně zvládat a zabránit jejím nejhorším výstřelkům (úplně to nepůjde nikdy), musíme si nejprve existenci šikany připustit. Poté je třeba, abychom se v rolích učitelů či rodičů snažili stanovit, zda v naší třídě šikana probíhá, či zda je dítě šikanováno.

Jakmile si připustíme, že šikana existuje, můžeme s velkou pravděpodobností usuzovat na její výskyt podle následujícího výčtu přímých či nepřímých příznaků:

2.5 Kazuistika – sebevražda Julie Moravcové

Julie Moravcová byla třináctiletá dívka, která navštěvovala sedmou třídu Základní školy Lesní v Liberci. Dne 13. dubna 2015 spáchala sebevraždu oběšením kvůli tvrdé šikaně, jíž byla vystavena svými spolužáky.

Její spolužáci ji neustále nadávali dost nevybíravým způsobem. Vše si podrobně zaznamenala do deníčku. "Jsi štětka, fialový dobytek. Jsi tlustá, nejšerednější a nejblbější prostitutka z Kazachstánu," osočovaly jí děti. Někdy musela dokonce čelit i fyzickému násilí.  Maminka o jejích problémech a šikaně věděla a snažila se to s vedením školy řešit. Její matka Dana Moravcová řešila šikanu se školou dva roky. S třídním učitelem byla v kontaktu jak přes telefon, tak přes e-mail. "Vnímala jsem to tak, že pan učitel má snahu, ale moc neví, jak na to. Když jsem navrhla, že by dcera mohla změnit třídu, což byl její nápad, řekl, že to nedoporučuje," uvedla Moravcová.

2.3 Kdo jsou šikanující a kdo jsou oběti

Šikanující jsou vždy ti, kteří se probojují na vysokou úroveň sociální hierarchie. Bývají to hvězdy třídy, silní a nebojácní chlapci, s vysokou mírou agresivity a touhy po moci. Jak jsem již uvedl v úvodu, výkon moci působí jako droga a šikanování, jako výkon moci, není výjimkou. Pokud je takový jedinec zároveň osobnost s psychopatickými sklony, tj. touha po moci není u něj kompenzována empatií, morálkou a soucitem, je zaděláno na opravdu velký problém.

Oběti jsou naopak jedinci na chvostu sociální hierarchie. Jedná se o slabší, plaché, bázlivé nebo introvertní jedince, kteří se nechtějí zúčastnit "mužného" zápolení, můžou mít spíše intelektuální zájmy a při prvních výbojích oněch chlapáků se raději stáhnou, čímž ale bezpečně přitáhnou jejich pozornost.