Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Šikanovat nemusí jen žáci nebo studenti svého spolužáka. Stále častější jsou případy, kdy žáci šikanují učitele. Tento jev, dříve nemyslitelný, je způsobený jednak příliš liberální výchovou v rodinách, jednak poklesem autority učitelů v očích žáků a rovněž velmi nízkou prestiží učitelského povolání v očích společnosti. Zatímco dříve byly děti vychovávány až příliš přísně, dnes se trend naprosto obrátil a dětem se odmala, ve školách a velmi často i v rodinách, neustále zdůrazňují jejich práva, aniž by se kladl analogický důraz i na jejich povinnosti. Autorita učitelů v očích žáků je rovněž na téměř nulové úrovni. Učitel nemá vůči žákům prakticky žádné pravomoci. Nesmí je fyzicky trestat (to ostatně nesmí již od dob Rakouska Uherska, nicméně dříve se na nějaký ten pohlavek příliš nehledělo), nesmí jim ani nic ostře vytknout, aby nenarušil jejich psychickou pohodu a pokud využívá těch pravomocí, které mu zbyly, jako jsou zápisy do třídní knihy, nebo vyzkoušení u tabule, žák sám si často stěžuje na to, že si učitel na něj zasedl.
Za naprostou tragédii v této situaci považuji existenci soukromých škol, kde rodiče platí svým dětem školné. Takoví rodiče, zpravidla velmi dobře finančně situovaní, se cítí nadřazeni z titulu toho, kdo "si to přece platí," nejenom učitelům, ale i vedení školy a podle toho s nimi také jednají. Jejich děti pak žijí v pocitu naprosté beztrestnosti a pocitu nepostižitelnosti.
Dalším faktorem je velmi nízká společenská prestiž učitelského povolání. Práce učitele je nesmírně náročná a jeho příjem naprosto neodpovídá této náročnosti. Mladí vzdělaní učitelé často odcházejí za lepším platem do různých firem a na ty učitele, kteří zůstávají ve vzdělávacím procesu, se nahlíží jako na zoufalce, kterým již v životě nezbývá jiná možnost, jak se uživit. Přezíravé chování žáků k učitelům, jakož i možné jejich šikanování, je pak zcela logickým důsledkem vyplývajícím z uvedených skutečností.
Kazuistika, kterou uvádím dále, popisuje tragické vyústění této situace.
Počátkem února 2016 zemřela v jedné z pražských nemocnic pětapadesátiletá učitelka angličtiny střední průmyslové školy v Praze na Třebešíně. Poté, co zkolabovala ve škole, byla převezena do nemocnice, kde zakrátko upadla do kómatu a zemřela. Její smrti předcházelo několikaměsíční velmi tvrdé šikanování ze strany trojice žáků třídy 2.E, oboru informační technologie.
Vše začalo běžnou nekázní pubertálních žáků v jejích hodinách a postupně se metody šikany přitvrzovaly. Žáci učitelce nadávali, naznačovali proti ní údery pěstí, zablokovali dveře třídy, aby učitelka nemohla odejít ze třídy apod. Obtěžovali ji i při chůzi po chodbách, brali ji kolem ramen apod. Toto někteří jiní žáci tajně nahráli na mobilní telefony, takže o celém případu existuje i foto- a videodokumentace. Podle některých zpráv nezůstalo jen u naznačených úderů, ale došlo i úderům skutečným teleskopickým obuškem.
Podle slov své dcery Kateřiny byla učitelka z celé situace doslova zdrcená, ale neodvažovala se dlouhou dobu svůj problém řešit s vedením školy, neboť se velmi obávala ztráty zaměstnání, na němž byla existenčně závislá. Kromě své dcery živila ještě svoji nemohoucí matku. Z těchto důvodů učitelka svoji situaci ani neřešila, ani se neodvážila svoje místo opustit.
Podle vedení školy i policie nedošlo v jejím případě k cizímu zavinění.
Po její smrti vedení školy přistoupilo k "potrestání" hlavních viníků. Tito viníci byli potrestáni pouze podmínečným vyloučením a trojkou z chování. Po velké kritice takového postupu škola dva žáky vyloučila. Později policie zahájila proti těmto třem žákům trestní stíhání pro několik trestných činů. V současné době probíhá soud a vzhledem k věku obviněných není o jeho průběhu nic známo.
Podle své dcery i svědků celého případu byla šikanovaná učitelka velmi hodný a laskavý člověk, pro své žáky dělala i nad rámec svých povinností. Zařizovala jim například pobyty v Anglii apod.
"Maminka byla strašně hodnej člověk, hodně empatická. Vždycky se snažila pomoct. Byla to nejlepší maminka pod sluncem. Mám ji hrozně ráda a chybí mi," tak vzpomíná Kateřina na svou maminku.
Z průběhu tohoto případu vyplývá rovněž, že i mezi učiteli můžeme najít typické oběti šikany. Paní Vernerová byla již starší učitelka, velmi laskavá a zdráhala se podniknout nějaké energičtější kroky. Žáci tak viděli, že za své jednání nebudou muset zaplatit vysokou cenu a kromě vnější hrozby, která by jedině na ně platila, evidentně neměli žádné vnitřní morální zábrany. Dále – a to je velmi podstatné – si velmi nutně potřebovala z existenčních důvodů udržet své pracovní místo. Osobně se domnívám, že se obávala zbytečně. Po dobrých učitelích angličtiny je neustále poptávka a paní Vernerová by jistě místo našla. Bohužel zde evidentně zapracovala i její psychika, která jí nedovolila její situaci objektivně vyhodnotit.
Stejně jako v případu Julie Moravcové, i v případu Ludmily Vernerové se vedení školy snažilo celou věc bagatelizovat a zamést pod koberec. Je jednodušší se tvářit, že se vlastně nic vážného neděje a že se jedná pouze o drobné konflikty a nedorozumění, kterých je samozřejmě všude plno, než si přiznat, že škola má problém, za nějž je vedení školy již z titulu své funkce odpovědné.