Vaclavjanousek | Šikanování, kyberšikana a mobbing - 6. část

2.5 Kazuistika &n/...

Julie Moravcová byla třináctiletá dívka, která navštěvovala sedmou třídu Základní školy Lesní v Liberci. Dne 13. dubna 2015 spáchala sebevraždu oběšením kvůli tvrdé šikaně, jíž byla vystavena svými spolužáky.

Její spolužáci ji neustále nadávali dost nevybíravým způsobem. Vše si podrobně zaznamenala do deníčku. "Jsi štětka, fialový dobytek. Jsi tlustá, nejšerednější a nejblbější prostitutka z Kazachstánu," osočovaly jí děti. Někdy musela dokonce čelit i fyzickému násilí.  Maminka o jejích problémech a šikaně věděla a snažila se to s vedením školy řešit. Její matka Dana Moravcová řešila šikanu se školou dva roky. S třídním učitelem byla v kontaktu jak přes telefon, tak přes e-mail. "Vnímala jsem to tak, že pan učitel má snahu, ale moc neví, jak na to. Když jsem navrhla, že by dcera mohla změnit třídu, což byl její nápad, řekl, že to nedoporučuje," uvedla Moravcová.

Matka dívky vzpomíná, jak jednou přišla za dcerou do pokoje. Julie okamžitě schovala telefon pod polštář. Když se jí matka zeptala, co to tam vyhledává, odpověděla jí: "Mami, prosím tě, to nechtěj vědět." Vyhledávala si návody na sebevraždu.

Třídní učitel jí později charakterizoval velmi dobře. Spolužáky svojí mentální vyspělostí převyšovala zhruba o tři roky a do kolektivu vůbec nezapadala. Byla velmi inteligentní, měla literární a výtvarné sklony. Dokonce psala na internetu i povídky. Bavil jí film, chodila na dramatický obor a v létě jezdila i na herecké a filmové kurzy. Psychicky na tom ale dobře nebyla. Už v jedenácti letech začala brát antidepresiva. A hodně prožívala i své první lásky. Kvůli nim navštěvovala psychologa. Její dopis na rozloučenou ale policii nikam neposunul. Byl totiž určen rodině. "Julie psala, že to neudělala proto, že by neměla ráda nás, ale neměla ráda život," vysvětluje matka. V MF Dnes se dále dozvídáme:  "Nezačlenění citlivé dívky do třídy puberťáků mělo dramatičtější podobu. Někteří kluci Julii kopou, mlátí polštářem, shazují jí věci z lavice. Hrají hru na "největší Juli", kde ona představuje největšího ztroskotance. A dívky se přidávají slovy: "Chceš poznat, co je to ošklivost, podívej se do zrcadla." Posmívají se a ponižují ji, kvůli ubohé svačině, matčině obyčejnému vozu Favorit. Urážky prší na Facebooku."

Asi dva týdny před smrtí Julie napsala dopis a vhodila ho do školní schránky důvěry. Psala v něm, jak jí vadí nadávky spolužáků. Když se ale nedočkala žádné odpovědi, rozhodla se pro sebevraždu. "Klesla jsem na úplné dno, každý den hlavně večer potichu brečím. Nikoho už nezajímám. Přišlo pár ran, velmi bolestných ran," napsala dívka v den své smrti do deníku. Julie se 13. dubna 2015 v lesíku na kraji Liberce oběsila.

Rodičům napsala dopis na rozloučenou, kde zdůrazňovala, že se tak nerozhodla kvůli tomu, že by neměla ráda rodiče, ale proto, že neměla ráda život[1].

Julie Moravcová byla přímo ukázkovou, typickou obětí šikany: dívka, která byla podstatně inteligentnější a vyspělejší, než její spolužáci, měla velký literární, výtvarný a dramatický talent. Žila v neúplné rodině a její matka na tom nebyla finančně nejlépe. A zároveň byla přecitlivělá a od jedenácti let brala antidepresiva, což je, u takto výjimečných talentů, bohužel dost častý případ.

Hlavní vinu na její smrti nesou samozřejmě ti její spolužáci, kteří ji k sebevraždě dohnali. Ale velkou část viny má i vedení školy, její třídní učitel a ředitel, kteří si evidentně nepřipouštěli závažnost Juliiny situace. Třídní učitel dokonce nedoporučoval ani změnu třídy, ačkoliv nemohl být neobeznámený s rozsahem problému. Podle mého názoru Julie měla změnit nejenom třídu, což by pravděpodobně příliš nepomohlo, ale celou školu a ještě lepší by bylo, kdyby vzhledem k jejím psychologickým problémům, pro ni matka zajistila buď domácí vyučování, nebo přechod na školu s netradičním pojetím výuky, například na nějako školu waldorfského typu.

Námitka, že vedení školy i učitelé si nemohli uvědomit, jak blízko smrti se Julie nachází, neobstojí. Juliiny psychické problémy a nutnost brát antidepresiva byly jednoznačným indikátorem závažnosti Juliiny situace.

V tomto případě došlo dále ke kombinaci klasické školní šikany s kyberšikanou, o níž pojednávám v jedné z dalších kapitol.