Nadané děti – zahodíme naše národní bohatství?

V poslední době se v médiích i na internetu vyrojilo velké množství velmi znepokojivých úvah týkajících se dalšího osudu vzdělávacího systému v naší zemi. Hovoří se o tom, že objem učiva je příliš velký, nebo náročný, že by bylo třeba jej seškrtat na polovinu. Byla odložena na neurčito povinná maturita z matematiky pro studenty gymnázií, průmyslováky a lyceisty. Objevují se úvahy o rušení víceletých gymnázií. A v neposlední řadě se hovoří i o tom, že učit budou moci i absolventi škol bez odpovídajícího pedagogického vzdělání.

Zavedení civilní ochrany a branné výchovy do škol

Do roku 1989 byl součástí školních osnov předmět Branná výchova, v jehož rámci se vyučovaly principy civilní obrany i ochrany jak po teoretické, tak i po praktické stránce. Bylo to období studené války, která hrozila kdykoliv přerůst ve válku horkou.

Nacvičovala se například evakuace školy, chování při leteckém útoku, vyučovaly se základy první pomoci, konala se branná cvičení s nácvikem střelby ze vzduchovky apod. Ačkoliv se ani zdaleka nejednalo o dokonalou přípravu obyvatelstva na válečný konflikt, tak alespoň každý občan, který tímto systémem prošel, měl alespoň základní představu o tom, jak se chovat v případě mimořádné a krizové situace.

Každý byl seznámen s manipulací s plynovou maskou, kterou mělo obyvatelstvo dostat ze strategické státní rezervy v případě ohrožení.

Po roce 1989 zavládla všeobecná euforie z konce studené války. Převládlo přesvědčení, že nyní již žádné nebezpečí nehrozí, že definitivně zvítězila koncepce liberální demokracie a že svět se bude nadále řídit těmito principy a zákony volného trhu. Na armádu i na civilní ochranu se začalo pohlížet jako na pozůstatek komunismu a studené války a z těchto institucí se staly Popelky nejenom u nás, ale v podstatě v celé západní i střední Evropě.