Zavedení civilní ochrany a branné výchovy do škol

Do roku 1989 byl součástí školních osnov předmět Branná výchova, v jehož rámci se vyučovaly principy civilní obrany i ochrany jak po teoretické, tak i po praktické stránce. Bylo to období studené války, která hrozila kdykoliv přerůst ve válku horkou.

Nacvičovala se například evakuace školy, chování při leteckém útoku, vyučovaly se základy první pomoci, konala se branná cvičení s nácvikem střelby ze vzduchovky apod. Ačkoliv se ani zdaleka nejednalo o dokonalou přípravu obyvatelstva na válečný konflikt, tak alespoň každý občan, který tímto systémem prošel, měl alespoň základní představu o tom, jak se chovat v případě mimořádné a krizové situace.

Každý byl seznámen s manipulací s plynovou maskou, kterou mělo obyvatelstvo dostat ze strategické státní rezervy v případě ohrožení.

Po roce 1989 zavládla všeobecná euforie z konce studené války. Převládlo přesvědčení, že nyní již žádné nebezpečí nehrozí, že definitivně zvítězila koncepce liberální demokracie a že svět se bude nadále řídit těmito principy a zákony volného trhu. Na armádu i na civilní ochranu se začalo pohlížet jako na pozůstatek komunismu a studené války a z těchto institucí se staly Popelky nejenom u nás, ale v podstatě v celé západní i střední Evropě.

Hlavní úřad Civilní ochrany ČR byl zrušen ke 31.12.2000 tehdejší ministryní obrany Vlastou Parkanovou a jeho agenda přešla pod Hasičský záchranný sbor a lze říci, že toto rozhodnutí urychlilo rozklad CO v republice a že CO nyní v podstatě skomírá. Na školách se již dlouho ani branná výchova, ani civilní ochrana nevyučují a jen málokterý mladý člověk nyní ví, jak se má v případě vzniku mimořádné situace zachovat.

Tento přístup k civilní obraně a ochraně se ukázal být jako velmi krátkozraký. Svět se v posledních třiceti letech nestal bezpečným místem, jak o něm snil Francis Fukuyama. Došlo k masivní proliferaci zbraní hromadného ničení. Jadernou zbraň získaly po roce 1989 další státy - v roce 1998 Pákistán a v roce 2005 KLDR. Po skončení afghánské války vznikla z tehdejších afghánských mudžaheddínů radikální islamistická organizace Al Kaida, která provedla celou řadu spektakulárních teroristických útoků. Na Al Kaidu navázal Islámský stát se svojí vlastní teroristickou kampaní v Evropě a svojí nemilosrdnou vládou na územích Sýrie a Iráku, která okupoval v letech 2013 – 2017. V roce 2011 proběhlo v arabských státech tzv. Arabské jaro, jehož výsledkem byl rozvrat do té doby poměrně stabilních autoritativních sekulárních států a jejich propad do chaosu a občanských válek. V posledním desetiletí dochází k masovým přesunům obyvatelstva z chudých a často válčících zemí Afriky i Asie s neslučitelnou kulturou především do Evropy, ale i do USA, přičemž těchto migračních vln často využívají nepřátelsky naladění teroristé.

Klid nenastal ani mezi bývalými aktéry studené války. Po určitém uvolnění v 90. letech začalo opět růst napětí mezi Ruskem a Čínou na jedné straně a Spojenými státy a Západem na straně druhé, jehož intenzita zejména po událostech na Ukrajině v roce 2014 připomíná dobu studené války. Klidu nepřidává ani současné napětí a pohraniční šarvátky na řecko – turecké hranici.

Ale nejedná se jen o vojenská rizika. Ani na poli přírodních rizik není situace o mnoho příznivější. Došlo k mnoha nebezpečným epidemiím, jako byly například epidemie SARS, MERS nebo Eboly. V současné době jsme svědky celosvětové pandemie koronaviru, která v podstatě ochromila celý svět včetně České republiky a pravděpodobně po svém odeznění bude mít za následek celosvětovou ekonomickou krizi. V roce 2011 došlo k havárii jaderné elektrárny v japonské Fukušimě, která je spolu s havárií v Černobylu nejzávažnější havárií jaderného zařízení vůbec a která ukázala, že k podobné havárii může dojít i ve vysoce vyspělé průmyslové zemi.

V České republice došlo ke třem velkým povodním – v roce 1997 na Moravě a v roce 2002 v Čechách, kdy se pod vodou ocitla velká část území Čech, včetně hlavního města Prahy a rovněž v roce 2013 opět na území Čech. Tyto povodně měly za následek několik desítek mrtvých, mnoho set raněných a velké majetkové ztráty jak firem, tak i obyvatel zasažených oblastí. Mimoto každý rok dochází k povodním menšího rozsahu se ztrátami na životech i majetku.

Všechny tyto události vypovídají zcela jednoznačně o tom, že Civilní ochrana má obrovský význam a musí se opět stát důležitou součástí výchovně – vzdělávacího procesu, odkud byla zcela nesystémově v předchozích letech vytlačena.

Do poloviny sedmdesátých let se branná výchova i civilní obrana zaměřovala především na hrozbu válečného konfliktu s použitím zbraní hromadného ničení, tedy zbraní jaderných, chemických a biologických. Od poloviny sedmdesátých let se do branné výchovy a civilní obrany zařadila i témata související s přírodními a průmyslovými katastrofami.

Branná výchova i civilní obrana, která se až do změny režimu v roce 1989 vyučovala, přes všechny peripetie, jako součást tělesné výchovy, mezioborový předmět nebo samostatný předmět, zmizela na dlouhou dobu z osnov základních i středních škol.

K určitému návratu došlo v roce 2004, kdy se Ochrana člověka při mimořádných událostech stala součástí rámcově vzdělávacích plánů. Jedná se o základní, střední odborné i gymnaziální vzdělávání. Každá škola musí na základě rámcově vzdělávacích programů určit školní vzdělávací programy.

V současnosti se vrací branná výchova pod názvem obrana státu. "V upraveném Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání platném od 1. září 2013 je nově zařazena problematika přípravy občanů k obraně státu. Tento krok vychází z Koncepce přípravy občanů k obraně státu, kterou vláda schválila dne 16. ledna 2013 svým usnesením č. 38. Obsah přípravy občanů k obraně státu je začleněn do vzdělávacích oblastí ″Člověk a jeho svět″ a ″Člověk a společnost″.[1] Obrana státu se prozatím vyučuje jen na prvním a druhém stupni základních škol. Na střední školu se má výuka vrátit v následujících letech.

Přehled učiva, pomůcek a literatury pro základní i střední školy

Problematika Ochrany člověka za mimořádných událostí je velmi dobře zpracována pro oba stupně základních škol. Přehled témat pro jednotlivé ročníky je uvedený například v publikaci "Podklady k výuce témat ochrany člověka za běžných rizik a mimořádných událostí v základních školách," kterou lze stáhnout z několika internetových stránek.[2] V této příručce je uvedený i velmi podrobný seznam učebních materiálů pro potřeby výuky na základních školách.

Tyto kurzy poskytnou žákům základních škol alespoň základní orientaci v dané problematice, nicméně pro středoškoláky jsou již podle mého názoru nedostačující.

Jako problém vidím skutečnost, že téma ochrany člověka za mimořádných událostí je pouze průřezovým tématem, který se porůznu vyučuje ve fyzice, chemii, výchově ke zdraví, výchově k občanství apod. Je zřejmé, že výuka nebude systematická a bude roztříštěná do více předmětů. Ze své vlastní zkušenosti učitele můžu říct, že průřezová témata se probírají pouze sporadicky, pokud vůbec, protože zpravidla časová dotace na jednotlivé předměty nestačí ani na probrání základní látky daného předmětu.

Horší je situace s výukou a učebními pomůckami na středních školách. Učební pomůcky jsou často společné s učebními pomůckami pro 2. stupeň základních škol, což je podle mého názoru zcela nedostatečné. Na rozdíl od základní školy, kde přes veškeré nedostatky existuje poměrně velké množství učebnic i interaktivních multimediálních učebních pomůcek, pro střední školu existuje pouze jedna učebnice s názvem Ochrana člověka za mimořádných událostí autora Petra Linharta věnující se živelním pohromám a určená pro zařazení do hodin zeměpisu a přírodopisu.

Dále existuje příručka pro učitele základních a středních škol Ochrana člověka za mimořádných událostí[3].

Příručka je z roku 2003 a podle mého názoru je potřeba ji aktualizovat

Zavedení předmětu Civilní ochrana do základních i středních škol a její osnovy

Z analýzy a vyhodnocení všech výše uvedených skutečností pokládám za nezbytné, aby předmět Ochrana člověka za mimořádných událostí (Civilní ochrana, civilní obrana, Branná výchova...) byl zaveden jako samostatný předmět, který by se vyučoval od 1. třídy základní školy až po maturitní ročníky, nebo přinejmenším do 3. (předmaturitního) ročníku středních škol v  rozsahu jedné hodiny týdně. Náplň učiva pro základní školy a tématické plány by mohly vycházet z náplně představené v již zmíněných Podkladech k výuce témat ochrany člověka za běžných rizik a mimořádných událostí v základních školách se stávajícími učebními pomůckami a učebnicemi.

Náplň učiva pro střední školy pokládám za vhodné aktualizovat. Ve stávajících příručkách chybí například kapitoly věnující se terorismu obecně a ochraně škol před teroristickými útoky, k nimž již došlo i na našem území, dále kapitola o epidemiích, jejíž naléhavost se projevila zvláště v současné koronavirové krizi, kapitola věnovaná kyberterorismu a hackerským útokům, ochraně vodních zdrojů a co dělat při výpadku dodávek vody, kapitola o výpadku elektřiny (blackoutu) a co dělat v takovém případě, psychologie krizí, základní principy krizového řízení a mnohé další.

Bezpečnostní olympiáda

Na středních školách existuje velké množství různých předmětových olympiád. Již od 50. let minulého století existuje matematická a fyzikální olympiáda, později přibyly olympiády chemická, fyzikální, v českém jazyce, biologická, zeměpisná, v anglickém jazyce, astronomická a další. Nejnověji se jedná o ekonomickou olympiádu, která běží na středních školách již čtvrtým rokem. Domnívám se, že by bylo velmi vhodné založit na středních a možná již na základních školách bezpečnostní olympiádu, která by měla svoji teoretickou i praktickou část včetně první pomoci a tím by se podporoval zájem žáků o tuto problematiku.