Quo vadis Evropo část 3 - Média

Média, jejich moc a vliv

Moc médií je obrovská, tisk je označován za "sedmou velmoc" již velmi dlouho. Média dokáží stvořit nebo zničit politiky i celebrity show byznysu. V současné době jsou média hlavním motorem změn v myšlení Evropanů a obyvatel Západu obecně. Média na Západě v převažující míře zastávají směr, který se nazývá levicově – liberální, nebo jako progresívní levice.

V knize Teror ctnosti (SARRAZIN, 2015) autor uvádí, že podle sebehodnocení žurnalistů:

·       63 procent staví své přesvědčení nalevo od svého otce, pouze 8% napravo

·       48 procent staví své politické smýšlení nalevo od svých kamarádů, jenom 15 procent napravo

·       46 procent staví své smýšlení nalevo od svého publika, jenom 7 procent napravo

·       26 procent staví své smýšlení nalevo od svých přátel, jenom 9% napravo

Toto sebehodnocení žurnalistů je potvrzeno i jejich volebními preferencemi, které opět podle (SARRAZIN, 2015) vypadají následovně:

·       Zelení 35,5%

·       SPD (sociálně demokratická strana) 26,0%

·       CDU 8,7%

·       FDP 6,3%

·       Ostatní 4,0%

·       Žádná strana 19,6%

Je třeba zdůraznit, že tyto údaje odpovídají německým reáliím, ale lze předpokládat, že i v dalších západoevropských zemích bude levicové zaměření žurnalistů převažovat.

V rámci levicového zaměření většiny novinářů převažují mezi nimi následující názory:

·       Nerovnost je špatná, rovnost je dobrá

·       Sekundární ctnosti jako píle, přesnost a dochvilnost nemají žádnou obzvláštní cenu

·       Kdo je bohatý, měl by se cítit vinen, ledaže by si své peníze vydělal jako sportovec nebo popová hvězda. Kdo je chudý, je obětí nespravedlnosti a nedostatečné rovnosti šancí

·       Rozdíly v životních poměrech nespočívají v lidech, ale v okolnostech

·       Lidské schopnosti ve své podstatě závisejí na vzdělání a na výchově, vrozené rozdíly prakticky nehrají roli

·       Mezi národy a etniky neexistují žádné rozdíly, které přesahují čistě fyzický zjev

·       Všechny kultury jsou rovnocenné hodnotám a životním formám křesťanského Západu a západním průmyslovým zemím nenáležejí žádné preference. Kdo si myslí něco jiného, smýšlí provinciálně a staví se nepřátelsky vůči cizincům

·       Islám je kulturou míru. Kdo má výhrady proti muslimskému přistěhovalectví, nechť je obviněn z islamofobie

·       Chudobu a zaostalost mají ve světě v prvé řadě na svědomí západní průmyslové státy

·       Muži a ženy se kromě svých fyzických pohlavních znaků neliší žádnými vrozenými vlastnostmi

·       Klasický obraz rodiny je přežitek. Děti otce ani matku nepotřebují

·       Národní stát je přežitek, národní specifika nenesou žádnou hodnotu

·       Národnost sama o sobě je zlem, rozhodně nestojí za to, aby byla uchována. Budoucnost patří světové společnosti

·       Všichni lidé na celém světě mají nejen stejná práva, ale jsou si také rovni a všichni by tedy měli mít nárok na základní sociální zajištění německého sociálního státu

·       Děti jsou svobodnou volbou, všechny demografické problémy vyřeší přistěhovalectví

(SARRAZIN, 2015)

V každé společnosti působí mechanismy společenské kontroly, které zajišťují její fungování v rámci nastavených psaných i nepsaných pravidel. Dodržování psaných pravidel je záležitostí zákonů a mechanismů jejich vymáhání. Chod společnosti je ale zajišťován celou řadou nepsaných pravidel a sociálních tabu, jejichž dodržování je vymáháno prostřednictvím sociální kontroly a nátlaku. V moderní společnosti jsou média, spolu s vzdělávacím systémem, institucí vykonávající sociální kontrolu par excellence. Je tedy zřejmé, že jsou – li média orientována většinově progresívně a levicově – liberálně, bude i sociální tlak ve společnosti působit v tomto směru. Jednotliví občané vnímají citlivými senzory, je – li jejich mínění společensky akceptováno a podle toho jej upravují. Média vytvářejí tuto atmosféru společenské přijatelnosti, i když je možné, že jejich názor není většinový, ačkoliv tak vzhledem k jejich vlivu může snadno vypadat.

Rozdíl mezi společensky již neakceptovanou, ale právně ještě přípustnou realizací názorové svobody je přitom neostrý a jedinec, který ostentativně ignoruje společenský tlak, může zjistit, že se dostal do konfliktu s psaným zákonem, nebo přinejmenším do existenčních problémů. Ke společenským sankcím patří například morální odsouzení, společenské opovržení, vyobcování ze skupiny, kam by si dotyčný jedinec přál patřit, osočování, osobní dehonestace, zesměšňování, pomluvy a mobbing. Navíc jestliže projevení nekonformního názoru překračuje nepsaná tabu, mnozí kritici se odmítnou dotyčným nepohodlným názorem vůbec jakkoliv zabývat a volí jeho bojkot namísto argumentů.